Half Ticket (1962)

Režie: Kalidas
Hrají: Kishore Kumar, Madhubala, Pran
Rok: 1962
Moje hodnocení: 8/10


Proč jsem nemohla dostat něco v lepší kvalitě? Bylo to sice koukatelné, ale kdosi bezmyšlenkovitě vystříhal mnoho scén a jiné byly zase ukinčeny v půlce, což docela mátlo. Naštěstí i tak se mi podařilo pochopit příběh a situace, do kterých se hlavní postavy dostávají.

Kishore Kumar jako Vijay je naprosto nepoužitelná syn bohatého průmyslníka, ale namísto studování (pomineme jak nedůvěryhodně vypadal jako student) vytváří mezi svými spolužáky vzpoury a každý druhý den vyhrožuje autoritám stávkou, dokud se otec nerozhodne vzít jej ze školy. Ale co dělat s tak ničemným potomkem? Jak ho napravit? Na radu přítele Vijayův otec rozhodne syna oženit. A začíná hledat správnou nevěstu. Ovšem Vijay sabotuje veškeré jeho pokusy až se mu podaří rodinu dokonale zostudit. Tehdy přeteče pohár trpělivosti a otec ho vyžene z domu.

Ničím nevyučen, zato řádně prohnaný, Vijya se rozhodne cestovat do Bombaje, kde chce začít nový život, ovšem na nádraží zjistí, že nemá ani dost peněz na lístek. Podvede tedy tlusté dítě, ukradne mu šatstvo a podaří se mu nastoupit do vlaku na poloviční jízdenku. Co neví je, že v kapse má diamant! Ten mu tam nastrčil pašerák vyhýbající se policejní hlídce, ovšem brzy si uvědomí, že to vážně nebyl nejlepší nápad. „Munna“ jak si teď Vijay říká, mu totiž mizí z očí jakmile nastoupí do vlaku. Zde se setkává s krásnou Rajnidevi, která jej považuje zs neškodného, mentálně zaostalého člověka a nabídne mu pomoc... a Munna ji bude potřebovat vzhledem k tomu, že v kapse má pořád pašerákův diamant.


Jde o upřímnou, hezkou komedii, jejíž humor je lehký a čistý, nic není nuceného ani vulgárního. Situace, do kterých se Munna dostává na svém útěku před "strýčkem", jsou k popukání. Film používá všechny prostředky komedie, které existují, pře sarkasmus, ironii, lidskou hloupost až po nejasnosti v třídní komunikaci. Králem filmu je Kishore Kumar. Jeho časování je skvělé. Trochu mne zarazilo, když se začal vydávat za dítě, ale naštěstí bylo brzy objasněno, že má jít o duševně zaostalého dospělého, což dávalo smysl. Madhubala přidává svůj nesrovnatelný šarm a její komické scény jsou potěšení, bohužel jich není mnoho.

Hudba je krásná, má nejoblíbenější musí být komicky (i krásně) vykreslená Woh Ek Nigah Kya Mili, kdy se také můžeme na okamžik potěšit mladičkou Helen.

Závěr filmu je zcela přehnaný, nacpaný akcí a naprosto dokonale směšný - a to záměrně i nechtěně, to druhé hlavně díky "speciálním efektům", nad kterými se dnes jen blahosklonně usmíváme.

Munny v přestrojení utíká před pašerákem