Bol Radha Bol byl jeden z nejúspěšnějších filmů roku 1992, ale taky jeden z prvních filmů, v němž jsem viděla Rishiho Kapoora. Fakt, že zpočátku jsem si ho uvykla vnímat právě jako obtloustlého chlapíka běhajícího za dívenkami, které by mohly být jeho dcery, mu v mých očích dost uškodila. Pod mostem už uplynulo hodně vody, takže dnes je jedním z mých nejoblíbenějších herců vůbec, nicméně v 90. letech procházel nejhorším obdobím - příliš mladý, aby opravdu hrál otce, příliš starý, aby pózoval jako hlavní hrdina, a příliš neudržovaný, s nepěknými zuby, šílenými svetry a také problémy s váhou. V Bol Radha Bol navíc zaujal stejnou roli jako o deset let předtím - romantický hrdina a supertalentovaný hudebník. Výsledkem je něco, co se dá brát vážně jen silou vůle.
Rishi, skrytý ve filmu pod jménem Kishen Malhotra, je dospělý chlapík s přemýšlením naivního teenagera. Celé dny pouze fantazíruje o dívce, které jednou opětuje jeho lásku. Zdá se, že na děvče nejsou žádné zvláštní požadavky, a tak se Kishen vrhá v podstatě na všechno, co má sukni. A pokud žádná není v dosahu, tak přednáší své zamilované sonety alespoň svému psovi. Poté, co si ve vlastní továrně udělá nepřítele z jednoho svých zkorumpovaných kolegů (a jeho to opět hrdina pes, který z vlastní iniciativy najde peníze pod matrací úplně cizího člověka), vydává se Kishen otevřít další továrnu na venkov. Mezi vesničany (kteří očividně deset let čekali jen na to, až někdo přijde a řekne jim, že by bylo fajn celou továrnu opravit a pak bude fungovat) narazí Kishen na Radhu (Juhi), která shledává jeho sbírku šílených svetrů fascinující a během několika minut už tu máme romanci i plány k sňatku. Kishen se rozjede domů, aby všechno pověděl mamince. Jenže při příjezdu domů nejenže zjistí, že matka zemřela při tragické nehodě, ale někdo jiný se za něj vydává! Tvář, hlas, svetry... od pravého hrdiny k nepoznání!
Bol Radha Bol, přes všechen sarkasmus, který jsem právě použila, je příjemný, zábavný film. Rishi, přes všechny nevýhody, zvládá dvojroli skvěle, a Juhi je prostě potěšení pro oči i srdíčko. Pouze scéna, kdy sleduje zápas dvou psů a se smíchem je povzbuzuje, jako by do filmu ani nepatřila, a rozhodně nebyla ničím pěkným.
Příjem 
