Hum Dil De Chuke Sanam (1999)

Režie: Sanjay Leela Bhansali
Rok: 1999
Hrají: Aishwarya Rai, Ajay Devgan, Salman Khan



Příběh:

Nandini (Aishwarya Rai) je hýčkané, rozmazlovaná a krásná dcera Panduta Darbara, slavného učitele klasické indické hudby. Právě k němu přichází kvůli vysněnému studiu Sameer (Salman Khan), napůl Ind a napůl Ital. Nandini se ani trochu nalíbí, že mu musí postoupit svůj pokoj (který je nejlepší v domě), a počáteční setkání dvou lidí jsou naplněna vzájemnou rozladěností a pošťuchováním. Po čase se oba nejen spřátelí, ale najdou v sobě hluboké zalíbení, které přeroste v lásku. Když se však o jejich citech dozví Nandinin otec, je otřesen, jelikož už svou dceru zasnoubil s právníkem Vanrajem (Ajay Devgan). Sameera pošle pryč a zničenou Nandini provdá. Než se vrátí do rodné Itálie, Sameer několikrát v dopisech Nandini prosí, aby s ním utekla (jelikož neví, že je vdaná), a netuší, jak zoufalou reakci tyto dopisy vyvolají ve Vanrajovi, když je objeví. Protože Vanraj svoji ženu nesmírně a nesobecky miluje, ačkoliv se mu na oplátku dostává jen chladné lhostejnosti. Štěstí Nandini je mu nad to vlastní, a tak se s ní vypraví na cestu do Itálie...


Moje hodnocení:

Už jen jméno Sanjay Leela Bhansali slibuje mnohé. Pro HDDCS jsem měla opravdu vysoká očekávání, což většinou nebývá dobře, ale film je všechna do posledního splnil. Jak už jsme u Bhansaliho zvyklí, do vyprávění příběhu se zapojují všechny detaily a tvoří překrásně barevné pozadí pro možná otřelý, ale kouzelně zpracovaný romantický příběh. Především první polovina filmu odehrávající se v Indii dýchá pohádkovou atmosférou, která je ale zároveň velmi hmatatelná. Jakmile se příběh přesune do Itálie, barevnost se ztrácí a divák se může lépe soustředit na rozvíjející se vztah Nandini a jejího manžela. Jenže v přesunu do Itálie leží největší chyba jinak vynikajícího filmu. Z důvodu, který mi zůstává utajen, se totiž „Itálie“ točila v Budapešti! Záběry na hlavní město Maďarska jsou sice krásné, ale minimálně evropský divák bude až d okonce filmu nad touto „chybou“ vytahovat obočí. Režisér se vůbec nesnažil, aby Budapešť vypadal jako Itálie. A tak jsou všude kolem maďarské nápisy, maďarsky mluvící statisté, maďarské kroje, maďarský venkov.... Celou dobu jsem si kladla otázku, proč nemohl štáb využít nějaké italské město nebo proč Sammer nemohl být napůl Maďar......

Příběh je možná jednoduchý a výsledek předvídatelný, ovšem vynikající herecké výkony hlavních protagonistů z něj dělají skvělý zážitek. Film vynesl na vrchol Aishwaryu Rai, která se předtím marně lopotila v projektech, tkeré absolutně propadly. Bhansali je totiž zřejmě jediný člověk, který opravdu rozumí jejímu talentu a nenechá její neobyčejnou krásu omezovat herecký výkon, jak to dělají jiní režiséři. Role tvrdohlavé, popudlivé Nandini, která jen nerada a nevědomky dospívá z rozmazleného dítěte ve vnímavou ženu, je zřejmě paradoxně její nejlepší, překonává dokonce i její Paro z filmu Devdas (2002). Byla zábavná, roztomilá, sladká, netečná, vzbuzovala upřímnou lítost a také trochu zloby svou zaslepeností. Nejzajímavější moment bylo pro mne její první setkání se Sameerem, kdy mne nesmírně příjemně překvapil její hlas, v tu chvíli nezvykle hluboký a vášnivý. Člověk by si přál, aby tak mluvila pořád.....

Její mužské protějšky si rovněž vedly nesmírně dobře. Salman Khan vzkřísil svůj herecký talent z dřímoty, bohužel jej také nechal usnout v druhé polovině filmu. I tak je Sameer jednou z rolí, za něž si zaslouží uznání. Ajay Devgan na druhou stranu byl naprosto perfektní jako uzavřený, tichý Vanraj, a jeho skromná láska k Nandini musí všechny dojmout. Milovníky starších bollywoodských filmů potěší slavná Helen v roli Sameerovy matky, ačkoliv je její čas na pltáně značně omezen.

Jelikož jde o Bhansaliho film, je přirozeně nesmírně důležitá hudba a tanec (snad více, než ve filmech jiných režisérů). Nejpůsobivější je na plátně rozhodně „Nimbooda“ hýřící barvami (a která také slouží jako působivý vstup pro postavu Vanraje), nejkrásnější melodií pak pravděpodobně Tadap Tadap Ke.

8,5/10 (1,5 strženo za tu „Itálii“ a Salmanovu ubrečenou scénu na hřbitově)

Aj keď ma film zaujímal, nedokázala som ho práve kvôli tej časti v Maďarsku dopozerať. Nebol to samozrejme jediný dôvod. Nemám rada Ajaya Devgana, pripadá mi veľmi ... nezáživný. Okrem toho ma ani samotný príbeh až tak nezaujal, najmä tá druhá polovica. Hudba bola naozaj krásna, a klipy vo filme skvelé. Môj obľúbený je Dholi Taro Dhol Baje - bolo to po prvýkrát, čo sa Vaibhavi Merchant uplatnila ako choreografka, a hneď vytvorila niečo také Keď počujem Tadap ke, tak mi je stále do plaču. Filmu budem vďačná najmä kvôli hudbe a hudobným klipom

Taková vřelá slova ve mě vyvolávají pochybnosti, ale taky se mi stalo, že se mi to celé scvrklo na klipy a ostatní jsem zavrhla... nevím, pořád mám problémy s indickými filmy před rokem 2001.

Opravdu - upřímně věřím, že tohle je Aishwaryin nejlepší výkon a nejlepší role. Pak už sama sebe nikdy nepřekonala.
Pořád tvrdím, že až na pár výjímek je Bollywood por roce 2000 "na jedno brdo". Hudba dneska stojí za starou belu atd. atd...... Jistě, je to věc názoru.

Zajímavá recenze: http://www.fortunecity.com/lavender/ridleyford/1007/humdilde.html

Já mám tohle DVD, ale musím říct, že jsem se původně na film velice nalákala, hlavně skrze tenhle krásný cover , ale jak mi film přišel, DVD nějak zlobilo a asi taky to byl hlavní důvod, proč jsem si ho zatím vůbec neoblíbila. Už jsem DVD chtěla zahodit a když tu najednou ho zase zkusím, hraje jako po másle... Ta technika :X

Tak ono to je teprve třetí remake od roku 1981 :D

Antha Ezhu Natkal (1981) = Radha Kalyanam (1981) = Woh 7 Din (1983) = Hum Dil De Chuke Sanam (1999)

_
Recenze: http://bolly.cz/page.php?id=88
http://www.csfd.cz/film/169200-hum-dil-de-chuke-sanam/

Mé srdce už někomu patří bylo uvedeno na Bolly Festu v roce 2005.
http://www.bollywood.cz/Bollywood2005/filmycz.html

Som si znovu púšťala hudobné klipy a stále žasnem nad ich krásou. Je jedno, koľko krát ich vidím, stále sú dokonalé. Z tohto aspektu som bola z Guzaarisha trochu sklamaná. Akoby to ani nebolo Sanjaliho dielo. Teda okrem toho, že bol každý záber ako dokonalý ako obrázok.

Já bych určitě ocenila víc fotek z téhle sady... vyložená pohádka

^Páči sa mi farba jej pokožky. Nepáči sa mi, ako v poslednej dobe každého savujú, všetci vyzerajú príšerne bielo

Tady je taky příjemně opálená

Ach





Chict

Další zážitky, které jsem si chtěla oprášit a zase z toho mám večerníček Ale prdící Salman v Bhansalim? Jak jsem tohle mohla zapomenout?

Trochu jsem si přehodnotila, sice je to pořád všelijaký zážitek, ale snad tomu trochu líp rozumím

***

Trojice filmů, ve kterých Aishwarya zrála pod vedením SL Bhansaliho patří mezi unikáty v její profesionální cestě na výsluní. Ale ačkoli je HDDCS strhující audiovizuální podívanou a jednotlivé hudební klipy a předěly jsou jako z pohádky, jsou až magické a velmi přirozeně vám zahltí všechny smysly, nemůžu se zbavti dojmu, že pod tou vší nádherou jde jen o další reprezentativní film na podporu statusu domluvených manželství. Tohle závěrečné vyznění mě mrzí ještě o trochu více, než všudypřítomná absurdita natočení italské kapitoly v Maďarsku s maďarskými reáliemi a komparzem. Na druhou stranu je tu celá řada dílčích kladů natolik silná, že není možné nad nimi mávnout rukou. Samotná Nandini je první vynikající rolí Aishwaryi, ve které prožila celý ten zásadní zlom od divoké dospívající dívky po zralou mladou ženu. Salmanův výkon je často komickým výstupem zasazeným mimo čas a prostor, ale cosi autentického v něm také můžeme najít. Ajay je nicméně tolik nevýrazný, že by jeho roli skutečně mohl zahrát kdokoli jiný. Naštěstí ale Aish potkal ještě jednou a v Raincoatu si svou zdejší zkušenost zcela vynahradil.