Čo sme si pozreli..

Ještě ke Katrině v Ek Tha Tigerovi - vzpomínáte si na tu scénu, kdy Katrina na padajícím lešení (nebo co to bylo) přeskočí na druhou budovu (byla i v traileru). Tak teď jsem se díval na making of a překvapila mne tam dvě zjištění:

1.) Nešlo o kaskadérku, ale skutečně o Katrinu.
2.) Nebyla jištěná žádnými lany a opravdu to skočila i s tou otočkou ve vzduchu.

Můj respekt k ní tedy zákonitě vzrostl

A tak ne, přece jen na jednom laně byla...Ale i tak

V kině to bude nářez každopádně

Bol Bachchan Ne že by to byla prudce intelektuální záležitost, ale pobavila jsem se velmi. Abhishekovy taneční kreace se vepsaly do mého srdce, obzvlášť jeho verze "kathaku"... proč já se jen mořím s kroky a rytmy, když stačí vrtět sedinkou
No a Ajay a jeho inglíš, kterou už tu zmiňovala Gaja taky nezklamal.

Joker (2012)

S Akshayem a Sonakshi. Začátek se mi docela líbil, ale pak to bylo samé ufo a kruhy v obilí a chtiví politici a nesmysly....

First Love Letter (1991)

Už dlouho jsem si nedopřála nějakou typicky klišé romantiku z raných devadesátých, takže tenhle film jsem doslova pohltila a zcela bez výčitek. Logika kulhala a nejednou si člověk připadal, že si z něj dělají srandu, ale nakonec mi to nevadilo. Nesmírně se mi líbilo nevinné zamilovávání Manishi Koiraly do Viveka Mushrana (ona nádherná, mladinká, on mladíček a absolutně "nehrdinovský" materiál). Bylo to sladké a roztomilé a písničky byly krásné. Pak přišla druhá část, kde spoustu lidí vykřikovalo "Yeh nahin ho sakta" a bylo tam spoustu pláče, utrpení a sebepoškozování. Je tam Chunky Pandey v hrozných svetrech a Gulshav Grover s rozdivočelou, promaštěnou hřívou. Finále nemělo chybu, a myslím, že "záchrana krávou" je můj nový favorit.

Nakonec jsem si trochu posteskla, že už se dneska vůbec nedělají jednoduchá hudební videa - bez potřeby transportovat se do Švýcar či na Krétu, bez dramatických záběrů a prostřihů, ze kterých až může bolet hlava. Tohle přece bylo kouzelné svou prostotou.

Jo, někdy je méně více Jenom si divák musím umět namixovat tak, aby se ničeho nepřejedl

Eega (2012)


Lepší revenge story, než Agneepath! Rajamouli je talentovaný režisér, ale jeho filmy vždycky fungovaly tak nějak částečně. Vždycky se v nich našlo něco, co je stáhlo do průměru nebo i pod něj. Nicméně zdá se, že tento tvůrce roste a po velmi dobrém Maryadha Ramana tak přichází skvělá Eega. Je to dokonale over-the-top, je to plné nápadů i působivých triků (kamerový průlet chladícím systémem auta!) a i díky zkušené režii je to zábavné v každé minutě. Kam se hrabe Cronenberg, tahle moucha má teprve koule!

9/10

P.S: Samantho, prosím, vem si mne za muže!

To je ten film ze kterého si dělal nějaký český článek srandu že, chtělo by to teď autora k tomu filmu posadit a napsat omluvný paragraf :D

Nemůžeš ten článek někde dohledat? A jak mohl někdo hodnotit film, který (zřejmě) nemohl vidět?

btw. Po tom, co Fuka zveřejnil na svém blogu trailer, tak několik mých FB přátel psalo, že to určitě chtějí vidět (a nikoli proto, že by se tomu chtěli vysmát)...

Už se mi to bohužel nepovedlo...

Skoukla jsem Gangs of Wasseypur (2012), oba díly. Dobrý film, i když se trochu vleče, nicméně ten typ "dobrý, ale už nikdy víc". Občas až znepokojivě drsné.

A jaká byla kvalita obrazu? To původní DVD s jedničkou je nevýslovný hnus

Špatná. Dívat se na to dalo, ale nejdřív jsem myslela, že je to nějaký kinorip.

Já jsem z té kvality fakt neskutečně zklamaný. A to nemluvím o tom DVD menu, které vypadá jako by ho dělalo pětileté dítě

EEGA VYŠLA NA DVD??? EEGA VYŠLA NA DVD!!! Dvaja moji obľúbenci vo filme od obľúbeného režiséra!! Okay, maratón na dnešný večer: Eega, Ishq (telugský) a Joker. Na tieto filmy som už strašne dlho čakala

Eega vyšla na DVD jen v Malajsii, pod labelem Suara, s tamilským dabingem (takže nehledej "Eega", ale "Naan Ee") a samozřejmě bez titulků. Nicméně dialogů je tam málo, částečně jsou anglicky a naprosto není problém orientovat se v ději i bez otitulkování...

Niktorius napsal:

Eega vyšla na DVD jen v Malajsii, pod labelem Suara, s tamilským dabingem (takže nehledej "Eega", ale "Naan Ee") a samozřejmě bez titulků. Nicméně dialogů je tam málo, částečně jsou anglicky a naprosto není problém orientovat se v ději i bez otitulkování...

A sakra, tak to teda nie :D Nebudem si kaziť zážitok z filmu. Radšej si počkám

Jak myslíš... Ale podle mě si ho vůůůbec nepokazíš

U jiných filmů bych do toho možná nešel, ale tady je fakt všechno podané vizuálně...S výjimkou asi dvou scén jsem neměl nejmenší problém si domyslet, co kdo říká...

Kaagaz Ke Phool (1959)

Překrásné. Guru Dutt je pro mne oficiálně nejlepším režisérem, jakého Bollywood kdy měl. A tak byl skvělý herec. Kaagaz Ke Phool vypráví příběh o muži, který ztratil všechno, a nakonec i odmítá vzít trochu štěstí, které je mu nabízeno, protože se cítí tak vyčerpaný a unavený životem, že už nemá co dát na oplátku.

Na Waheedu Rehman bych mohla zírat celé hodiny. Její krása je tak něžná, že vás k slzám dojme už jen jediný pohled na ni. Zdá se křehká a přitom je z ní cítit síla. Její párování s Guru Duttem je perfektní. Nelze to ani dobře popsat. Patří k sobě. Několik tichých slov, pár letmých, téměř náhodných doteků.... to je vše. A přesto víte, že tohle je láska, ta, co trvá navždycky.

Láska je páteří filmu, ovšem spoustu porstoru je věnováno i jiným věcem. Film se dotýká bezohlednosti světa, nevděku lidí i filmového průmyslu, pohrdání některých lidí, kteří i dnes na filmy zahlížejí jako na něco zcela nemorálního, je zde přítomna i rozpolcenost dítěte jehož rodiče spolu nežijí.

Kaagaz Ke Phool není papírová květina z pouti, která časem vybledne. Je to nádherná růže s ohnivě barevnými plátky, které rozkvétá a nikdy neuvadá.

Chillar Party (2011)

Jeden z filmů o dětech, ale ne jenom pro děti. Nabízí se srovnání se Stanely Ka Dabba, a ačkoliv to se mi líbilo, Chillar Party je lepší. Děti jsou rozkošné k pomilování a to, co by se normálně nám dospělým jevilo jako malé starosti, film krásně prezentuje dětským pohledem jako věci velmi závažné.

Chillar Party běžela letos na festivale ve Zlíně... Jinak vynikající filmy o těch malých dětských problémech jsou Kde je dům mého přítele? od Abbáse Kiarostámího a Božské děti od Madžída Madžídiho (obojí Írán).

Pyaasa (1957)

Inu, poprávu uznávaná klasika "indického Orsona Wellese". Škoda jen, že tento opěvovaný film nebyl dosud zrestaurován, protože vynikající černobílá kamera by si to zasloužila. I přes výstupy Johnnieho Walkera si film drží smutný, melancholický tón; nicméně musím doplnit, že ač uznávám Guru Dutta jako režiséra i herce, jeho vidění světa je mi poměrně cizí, což mi nedovolovalo film prožívat naplno.

7,5 / 10

Pyaasa je pro mne film, který se nejvíc ze všech blíží ke slovu "perfektní". Jak já se u toho naplakala.... a dle mého má ten nejlepší konec, jaký jsem kdy u filmu viděla, jelikož je v něm nejen úžasné zadostiučinění, ale přes všechnu tu chmuru také naděje a krása.

Mě by se to asi víc líbilo, kdyby to končilo ve chvíli, kdy Vijay dorazí na oslavu k výročí jeho smrti... To byl emocionální vrchol toho filmu.

A možná by to chtělo i rozumět hindštině, protože třeba ty Vijayovi básně nezní v anglických titulcích nijak zvlášť dobře...

Mě opravdu připadal ten film perfektní. Oslava k výročí sice byla vrcholem, ovšem tam přeci ničí život neskončil.... a vyloženě bylo nutné nějak ukázat, co se sebou ti lidé udělali pak... Pyaasa je pro mne zkrátka perfektní.... Opravdu tomu nemohu vyčíst vůbec nic....