Od remaků nikdy mnoho neočekávám, i když jim samozřejmě dávám šanci. Některé se povedou. Ale tenhle ne.
Jedná se o indickou verzi slavného amerického filmu "Stepmum". A i když je to indická verze, děj se (bezdůvodně) odehrává v Austrálii, kde už uběhly tři roky od rozvodu Amana (Arjun) a Mayi (Kajol). Jsou rozvedení, ale vycházejí spolu dobře, i kdyby jenom kvůli třem (poměrně spokojeným a neodpustitelně protivným) dětem. Tato "idyla" trvá až do okamžiku, kdy do ní doslova vpadne módní návrhářka Shreya (Kareena), Amanova nová přítelkyně. Na rozdíl os Mayi má kariérní ambice a starat se o tři přecitlivělé a hysterické haranty není zrovna její šálek kávy. Navíc s dětmi nemá žádné zkušenosti. A tak hned v další scéně jsou jí všichni tři svěřeni na celý den. Snaží se, seč může. Vaří pro ně, vezme je na zmrzlinu, je přátelská. A na oplátku se jí dostane jen další hysterické scény od matky dětí, která je přesvědčená, že je pro ně Shreya nebezpečná. Proč by se vlastně měla děcka přátelit se ženou, kterou tatínek miluje, že? Koneckonců, matku už mají. Ovšem brzy Maya zjistí, že má rakovinu....... je třeba sehnat náhradní matku. A najednou se Shreya vlastně hodí....
We Are Family je slabý film. Skvělý příklad toho, jak i dojemný příběh může být poněkud trapný. Snímek trochu zachraňuje Kareena (která je očividně v hlavní roli, ačkoliv byla prezentovaná jako vedlejší). Jako "ta druhá" mohla lehce být nesympatická (zlodějka tatínků a manželů), ale ona dokázala udělat Shreyu příjemnou, pochopitelnou postavou - a jedinou v celém filmu, které se dá fandit. Kajol je Kareenou poněkud zastíněná, a upřímně její vykreslení dělá z Mayi ženu, které mi nakonec nebylo ani líto... Scénář ji jako postavu vyloženě zklamává.
Arjun je mezi těmito dvěma zcela ztracen. I jeho dvě mladší "děti" mají víc času na plátně a větší roli. Ale aspoň s Kareenou jako pár vypadají dobře (ne tak už s Kajol)
Těch několik scén, které měly potenciál dojmout, je zabito buď 1.) přehnanou hysterií, 2.) klišé dialogy nebo 3.) hroznou hudbou. Tou především. Ačkoliv hlavní téma je příjemné, brzy se stane otravným, jelikož se neustále opakuje, až máte chuť prásknout s televizí. A nezmiňujme raději ani otřesný remix slavné Jail House rock (při němž umírající matka chce své rodině ukázat, že je vtipná).
Namísto toho, abych srdceryvně plakala, jsem posledních 20 minut přemýšlela jen o tom, že bych si mohla dát kuře na smetaně.
Příjem 
Ale tak snad se to dá přežít, ta kombinace herců se mi líbí, ale téma a přiliš mnoho dětí nevím... Na druhou stranu jsem přežila docela spokojeně i Pyaar Impossible! a to taky mělo náročné dítě. 