Gaurí a Bollywood

První film bollywoodské produkce jsem zhlédla z takřka studijních důvodů. Jmenoval se Ašóka a pojednával o slavném indickém králi, který sjednotil zemi a rozšířil v ní buddhistické učení. S očekáváním, že se mi dostane určitého historického, byť zidealizovaného, poučení jsem tehdy usedla k televizi, vložila jsem videokazetu (ano, stalo se to opravdu již dávno) do přehrávače a pak už nastal stav totálního šoku a pocit, že jsem se ocitla v pekle. V psychedelickém světě, kde v příběhu napsaném duševně chorobou osobou trpící bludy hrají herci umělecké úrovně ochotníků z Dolní Lhoty a kde je možné, že uprostřed bojové scény hrdinové odhodí meče a začnou křepčit a pět.
Hlavní roli v tomto úchylném spektáklu hrál jakýsi Shahrukh Khan a já měla dojem, že jsem v životě neviděla ohavnějšího a topornějšího herce. Jediné, co se mi tehdy na filmu líbilo, bylo nalíčení hlavní hrdinky, což bylo na tříhodinový biják poněkud málo. Závěrečné titulky mě zastihly znechucenou, zpocenou až mezi půlkami, jak mi bylo trapně za herce, co brečeli jak malé děti, a přesvědčenou o tom, že to byl poslední indický film, který jsem dobrovolně viděla.
Po několika letech, dvou dětech a infikováním virem prudkého a neléčitelného sáríholismu jsem se řízením své nevyzpytatelné karmy a přispěním stejně postižené kamarádky octla před branami indického velvyslanectví v Praze, abych usedla do sálu proměněného na promítací místnost a připojila se k divákům nalákaným programem bollywoodského festivalu.
A tam jsem se opět potkala se Shahrukhem. Vypadal pořád stejně jako před lety, divoká mimika ho neopustila a slzami se šetřit nenaučil. Ani indičtí scénáristé nezačali tvořit sofistikovanější dialogy, natož aby choreograf vypustil z filmu rozjuchané taneční kreace. Optikou mého evropského skepticismu zůstával indický film stále stejně blbý. Nebo kulantněji vyjádřeno, naivní, povrchní, nedotažený, přehnaný, neuvěřitelný a nelogický. Trapně sluníčkový.
Ale něco bylo jinak. Tentokrát jsem cítila puzení smát se komickým scénám a plakat u těch dojemných. Pobrukovala jsem si melodii písní, podupávala jsem si nohou do rytmu a každý pohled na hlavního protagonistu filmu bouřil moje hormonální hladiny a vykresloval na mé tváři dementní úsměv.
Těžko říct, co se změnilo. Bollywood určitě ne, ten zůstal stejný.
Asi jsem se změnila já. Po celoživotním předstírání, že jsem povznesená nad hloupou romantiku, se moje obranná hradba sarkasmu sesypala k zemi. A já taky. Padla jsem naznak a věděla jsem, že jedním večerem to rozhodně nekončí, že budu chtít víc a víc a víc.
Uběhl další rok a já se stala vděčným konzumentem indické sladkobolné romantiky. Ne že bych úplně zanevřela na předobraz Bollywoodu, americký Hollywood, ale faktem je, že jak má film méně než dvě hodiny a nikdo v něm netančí, cítím se ochuzená.
Okolí tuhle moji vášeň sleduje s pobavením. A já se bavím taky.
A je mi úplně jedno, zda jsou tyhle filmy umění, či ne. To, co mě k Shahrukhovi a spol. přitahuje, jsou emoce. City, kterých je v západním filmu pramálo, a pokud tam jsou, tak jen decentně ukapávají. Jenže v Indii se emoce valí jako tsunami. Buď se téhle obří vlny leknete a v hrůze před ní prchnete do bezpečí středoevropského nadhledu, nebo se necháte smést a přistihnete sami sebe, jak navzdory svému proklamovanému cynismu slzíte jako želva u snových scén, kde hrdina tančí s hrdinkou oděnou toliko do šifonového sárí na zasněžených kopcích.
Protože je tak hezké věřit. Na lásku, co překoná i smrt, na přátelství, co nikdy neskončí, a na to, že sníh nestudí...

Tak tenhle příspěvek mne upřímně rozsemál!

Jsem opravdu šťastná, že Devdas ke mně přišel v té pravé chvíli a já se mohla zamilovat hned (ale je pravda, že když se poprvé objevil SRK, moje myšlenka byla "Tohle myslejí vážně?" po dvaceti minutách už jsem slintala nad tím, jak byl sexy :D )

Souhlasím s tebou, že jednou z věcí, které mám na Bollywoodu opravdu ráda, je ta bouře emocí, kterou mi vyprahlí Evropané jen těžko zvládáme.

Gaja Gamini napsal:

Tak tenhle příspěvek mne upřímně rozsemál!

Aj mňa - veľmi úprimné :D Som rada, že si k Bollywoodu nakoniec našla cestu. Ja som videla Devdasa na anglickej káblovke a bol to nenormálny zážitok. Žiaľ som vtedy nemala net a onedlho som naň zabudla. Potom som videla K3G, z čoho som mala asi rovnaký pocit ako ty z Ashoky.. lenže hneď na druhý deň som si uvedomila, že nedokážem žiť bez Bole Chudiyan a Yeh Ladka Hai Allah :P A potom to už išlo samo. Bollywood ma ale aj niečomu naučil: tolerancii Už nad ničím nezdvíham obočie a nekrútim očami - nad telenovelami, "tínedžerskými filmami", atď. Veď každému to jeho, nie?

V každom prípade ťa medzi nami vítam

Díky moc za přivítání, jsem ráda, že se můžu vypovídat o své vášni někde, kde mi rozumějí

Já tě také vítám mezi námi, kteří bez toho neumějí žit Sama jsem tenhle semestr poznala, že když si dám delší pauzu, tak se prostě cítím jak vyprahlá řeka.

A to říkám jako někdo, komu dlouho jeho nechápavé okolí spílalo do zlého skepticizmu, než jsem pochopila, že je to pouze jejich způsob jak se odstřihnout, ale bez vlastního zavinění. Asi máme fakt všichni něco společného

Som rada, že si sa na csfd tak rozbehla :D Prajem veselé hodnotenie

Využila jsem pravidelný fejeton v maminkovském časopise k nenápadné propagaci Bollywoodu. Je třeba stále šířit osvětu, i na místech, kde to nikdo nečeká


http://smyslenky.blogspot.com/2011/09/blog-post.html
(Náhledy se zvětší po rozkliknutí fotky.)

Páni, tak ty si takto píšeš po časopisoch? :cheers: Len tak ďalej Mozem sa opýtať, koľko rokov majú tvoje dcéry? Naozaj pozerajú tie filmy s tebou?

Starší je šest, ta už chvíli vydrží i sledovat děj. Mladší jsou tři roky, tak ta jen vykřikuje "princezna, princezna!", kdykoliv vidí herečku v sárí

Kéž by příležitostí psát o indických filmech bylo víc... každopádně pokud můžu, tak se snažím nenápadně kořenit svoje texty trochou toho indického karí

Jednou sem propašovala povídání o Bollywoodu i do autogramiády, ale to už si lidi trochu klepali na čelo

Ak raz budem mať deti, tak ich budem na tieto filmy učiť pekne od malička... možno sa im raz hindština aj zíde... budú mi prekladať :D

Gaurí napsal:

Kéž by příležitostí psát o indických filmech bylo víc... každopádně pokud můžu, tak se snažím nenápadně kořenit svoje texty trochou toho indického karí

Veď máš blog! Píš, píš, pííííš Teda pokiaľ na to vôbec máš čas a motiváciu. Cítím sa v česko-slovenskej blogosfére trochu sama (Gaja Gaminiiii!! Čakám na nový príspevok! )

Gaurí napsal:

Mladší jsou tři roky, tak ta jen vykřikuje "princezna, princezna!", kdykoliv vidí herečku v sárí

Jo, něco podobného taky znám Ale zatím mi mé záměry s omladinou nekazí DVD jako takové, ale spíš nevkus jejich učitelek a hlavně vlastních rodičů :sleep: